Rafan našel domov: od strachu k zahradě plné míčků

Když Rafana v březnu přivezli strážníci, schovával se v rohu přepravky a na nikoho se nepodíval. Našli ho uvázaného u zahrádkářské kolonie, bez čipu a s drápy tak dlouhými, že se mu špatně chodilo. Nikdo se po něm nesháněl.

První týdny v útulku

Prvních čtrnáct dní strávil v karanténě. Jedl jen tehdy, když od něj všichni odešli. Ošetřovatelka Jana si k jeho kotci chodila sedat s knížkou a pamlsky nechávala na zemi. Třetí týden jí poprvé vzal piškot z ruky. Pátý týden už ji vítal vrtěním ocasu.

Malé pokroky

Dobrovolníci s ním nacvičovali chůzi na vodítku, nejdřív jen po dvoře, pak kolem rybníka. Ukázalo se, že Rafan miluje míčky a že nejvíc pookřeje venku v trávě. Z nedůvěřivého psa se stal kamarád, který si o pozornost řekne sám.

Pomohla i obyčejná rutina: každé ráno stejná procházka, stejná miska, stejný člověk. Rafan pochopil, že se mu nic zlého nestane, a začal zvědavě sledovat, co se kolem děje. Když k nám v květnu přišla nová fenka, byl to právě on, kdo ji první očichal a pozval ke hře.

Rodina, která byla ochotná počkat

Novákovi přišli poprvé v červnu. Rafan je tehdy ignoroval a schoval se za Janu. Místo aby si vybrali jiného psa, chodili s ním každou sobotu na procházky – celkem osmkrát. Při deváté návštěvě si Rafan sám lehl vedle jejich dcery Elišky a nechal se drbat na břiše.

V srpnu podepsali adopční smlouvu. Před odjezdem jsme spolu prošli, co Rafana stresuje a jak mu usnadnit první dny doma.

Jak se mu daří dnes

Nedávno nám Novákovi poslali fotky ze zahrady. Rafan má vlastní pelech u kamen, tři míčky a přehled o každém kosovi v okolí. Na procházkách prý zdraví sousedy a Eliška ho učí aportovat.

Rafanův příběh ukazuje, že i vystrašený pes se může změnit. Potřebuje jen čas a lidi, kteří mu ho dají. Pokud hledáte parťáka, podívejte se na zvířata, která na svůj domov teprve čekají.